C.LCC intro (vi.1)

Záměr hodnocení

Jasná a promyšlená koncepce projektu v ekonomických souvislostech celého životního cyklu budovy. Analýza nákladů životního cyklu je přímý nástroj ke zlepšení udržitelnosti staveb.

Kontext

Ekonomika projektu je zásadním kritériem efektivní existence všech budov. Rozhodování pouze na základě investičních nákladů je ale krátkozraké a nedostačující. Nanejvýš vhodné je dbát na kvalitní analýzu provozních nákladů, a to již v úvodní fázi procesu navrhování, což zajišťuje vyšší kvalitu projektu a hodnotu budovy v čase. Jednotlivé fáze životního cyklu stavebního díla by měly být z pohledu nákladů optimalizovány. Obecně platí, že rozhodnutí v počátečních fázích projektu mají značný vliv na další fáze životního cyklu budovy. Zároveň se změny v počátečních fázích provádí snáze než již na dokončené stavbě. Z těchto důvodů je vhodné při výběru nejlepší projektové varianty zařadit mezi rozhodovací kritéria i náklady životního cyklu objektu. Výdaje budovy po dobu životního cyklu zahrnují například následující položky:

  • Investiční výdaje – výše investičních výdajů je součtem výdajů na výstavbu nového objektu či na jeho (i budoucí) rekonstrukci a mělo by o nich být rozhodováno s vědomím, že jejich hodnota ovlivňuje budoucí výši výdajů provozních (např. souvisejících se spotřebou energií).
  • Administrativní výdaje – tyto výdaje vyplývají z vlastnictví budovy a vznikají bez ohledu na to, zda je budova provozována, či nikoli. Řadí se sem především daň z pozemku, daň z nemovitosti, náklady na pojištění a náklady na správu.
  • Provozní výdaje – patří sem výdaje nutné pro funkční provoz budovy. Jde o výdaje na spotřebu energií v budově, vodné a stočné, hospodaření s odpady, úklid, apod.
  • Výdaje na údržbu a opravy budovy – obsahově sem patří výdaje, které zabezpečují údržbu a opravy budovy včetně jejích technologií. Jsou to zejména pravidelné preventivní a servisní prohlídky technologie v budově, údržbové práce, neinvestiční výdaje na výměny stavebních prvků a technologií, servisní služby , odstranění poruch vzniklých provozováním.
  • Výdaje na konci životního cyklu – celý životní cyklus stavby zahrnuje i odstranění stavby, tedy demolici, demontáž či dekonstrukci.
K hodnocení nákladů životního cyklu slouží metoda LCC (Life Cycle Cost; viz Slovníček pojmů). Výsledky výpočtu nákladů životního cyklu mohou být využity např. k výběru mezi různými variantami projektu, k podrobnému projektování, k výběru mezi různými stavebními materiály, konstrukcemi a systémy, k návrhům zlepšení či změny některých provozních parametrů, apod. Mezi přínosy LCC patří to, že metoda umožňuje určit roční náklady (anuitu současné hodnoty (PV) celkových výdajů) budovy již v projektové fázi. Tím lze významně přispět k zajištění minimalizovaných ročních nákladů ve zvolené kvalitě, resp. k optimalizaci návrhu s ohledem na celkové náklady životního cyklu budovy. LCC lze také vhodně užít k optimalizaci mezi náklady a vybudovanou kvalitou budovy.

Jako jeden z nejdůležitějších parametrů pro rozhodování slouží čistá současná hodnota (NPV – Net Present Value). NPV lze vypočítat jako sumu všech peněžních toků souvisejících s investicí diskontovaných k současnosti pomocí diskontní úrokové míry. Hlavní výhoda čisté současné hodnoty jako kritéria při výběru optimálních variant projektu je zohlednění faktoru časové hodnoty peněz.

Literatura

  • ČSN EN 15643 (730901) Udržitelnost ve výstavbě – Rámec pro posuzování budov a inženýrských staveb

  • ČSN EN 60300-3-3 ED.2 (010690) Management spolehlivosti – Část 3-3: Pokyn k použití – Stanovení nákladů životního cyklu