E.CIR intro (vi.1)

Záměr hodnocení

Snížení těžby primárních surovin a environmentálních dopadů z dopravy materiálu díky maximalizaci cirkularity a využití obnovitelných, recyklovaných a regionálně vyrobených konstrukčních materiálů a výrobků.

Kontext

Stavebnictví je sektor s významnou spotřebou nerostných surovin. Za účelem omezování využívání nerostných surovin a ochrany funkcí životního prostředí je nezbytné využívat obnovitelné nebo recyklované materiály. Vedle toho recyklovatelnost stavebních materiálů je proměnlivá vlastnost – technologie zpracování odpadu se neustále zdokonalují. Lze předpokládat, že recyklovatelnost stavebních materiálů bude v budoucnu stále častější, z pohledu současného stavu poznání ji ale nelze pevně stanovovat.

Stavební a demoliční odpady tvoří svým objemem významný podíl z celkového množství odpadu produkovaného v ČR – cca 56 %, což činí téměř 21 mil. tun za rok (MŽP). Na základě statistik je v ČR recyklována necelá polovina stavebních odpadů z demolic budov, vozovek a jiných stavebních objektů. Ve srovnání se zeměmi EU, kde je recyklováno cca 60 až 90%, ČR stále zaostává, především pokud není jako způsob recyklace započítán tzv. backfilling. Z praxe recyklačních firem přitom vyplývá, že v průměru lze recyklovat až 95% odpadu. Recyklací se vrací zpět do oběhu plnohodnotně využitelné suroviny, jejichž prodejní ceny jsou navíc relativně nízké. Je tedy žádoucí podporovat užití takovýchto zdrojů a je třeba dbát na jejich užívání v kombinaci s uzavřeným recyklačním systémem.

V současné době platí nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh. Jedná se o dokument CPR – Construction Product Regulation, který mimo jiné v bodě 7 ‐ Udržitelné využívání přírodních zdrojů stanovuje následující:

Stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné využití přírodních zdrojů a zejména:

  • opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání;
  • životnost staveb;
  • použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě.

Tento požadavek by tedy měl v budoucnu výrazně ovlivnit přístup k obnovitelným a recyklovaným materiálům.

Dalším významným prvkem, který ovlivňuje celkové dopady použitých materiálů na životní prostředí, je doprava materiálů na staveniště, tj. vzdálenost výrobny materiálů od místa stavby. Ta může dle vzdálenosti a zvoleného materiálu způsobovat třeba i 50 % (v případě zahraničních dovozů i více) celkových dopadů. Navíc využití regionálních zdrojů pozitivně ovlivňuje lokální ekonomiku. Je tedy nutné tyto regionální zdroje podpořit.

Literatura

  • Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh
  • ČSN EN ISO 14020 Environmentální značky a prohlášení ‐ Obecné zásady
  • ČSN EN ISO 14021 Environmentální značky a prohlášení – Vlastní environmentální tvrzení (typ II environmentálního značení)
  • ČSN ISO 14025 Environmentální značky a prohlášení ‐ Environmentální prohlášení typu III ‐ Zásady a postupy
  • ČSN EN ISO 14040:2006 Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Zásady a osnova
  • ČSN EN ISO 14041 Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Stanovení cíle a rozsahu a inventarizační analýza
  • ČSN EN ISO 14042 Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Hodnocení dopadů
  • ČSN EN ISO 14043 Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Interpretace životního cyklu
  • ČSN EN ISO 14044:2006 Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Požadavky a směrnice
  • ČSN ISO/TR 14047 Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Příklady aplikace ISO 14042
  • ČSN P ISO/TS 14048 Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Formát dokumentace údajů
  • ČSN ISO/TR 14049 Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Příklady aplikace ISO 14041 pro stanovení cíle a rozsahu inventarizační analýzy ČSN ISO 14020 Environmentální značky a prohlášení – Obecné zásady
  • ČSN ISO 15392 Udržitelnost ve výstavbě – Obecné principy
  • ČSN EN 15643‐1 Udržitelnost staveb – Posuzování udržitelnosti budov – Část 1: Obecný rámec
  • ČSN EN 15643‐2 Udržitelnost staveb – Posuzování udržitelnosti budov – Část 2: Rámec pro posuzování environmentálních vlastností
  • ČSN EN 15804 Udržitelnost staveb – Environmentální prohlášení o produktu – Základní pravidla pro produktovou kategorii stavebních výrobků
  • ČSN EN 15942 Udržitelnost staveb – Environmentální prohlášení o produktu – Formát komunikace mezi podniky
  • Katalog fyzikálních a environmentálních profilů stavebních konstrukcí pro novostavby a rekonstrukce – www.envimat.cz
  • Agenda 21 pro udržitelnou výstavbu, CIB / ČVUT, ISBN 80-01-02467-9, 2001
  • Rakouská norma ÖNORM B 3151:2014 (Demontáž staveb jako standardní metoda demolice)
  • Protokol EU o nakládání se stavebními a demoličními odpady (https://www.mpo.cz/cz/stavebnictvi-a-suroviny/strategicke-dokumenty-pro-udrzitelne-stavebnictvi/protokol-eu-o-nakladani-se-stavebnimi-a-demolicnimi-odpady–241557/)
  • Webový katalog výrobků a materiálů s obsahem druhotných surovin (http://www.recyklujmestavby.cz/)
  • Metodický návod odboru odpadů Ministerstva životního prostředí pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi srpen 2018 https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/metodika_stavebni_odpady/$FILE/OODP-metodicky_navod_SDO-20180904.pdf