Na základě výměry podlahových ploch a projektové dokumentace se stanoví hodnota faktoru konstrukční prostorové efektivity. K tomu je potřeba určit výpočtové plochy, které jsou specifické pro toto kritérium: využitelná a základní.

Využitelná výpočtová plocha  (viz slovníček pojmů). Stejně jako vnitřní užitná plocha nezahrnuje plochu garáží a příslušných komunikací, počítá ovšem navíc i s využitelnými vnějšími plochami, jako např. plochy pochozích střech, teras, balkonů apod. Do využitelné výpočtové plochy pro prostorovou efektivitu se zahrnuje i vnitřní plocha výtahové kabiny v každém podlaží, které výtah obsluhuje.

Do využitelné výpočtové plochy pro prostorovou efektivitu tedy patří především tyto plochy:

• obytné místnosti, kanceláře, učebny;
• chodby a schodiště;
• plochy konstrukčně spojené s budovou jako např. balkony, terasy, střešní terasy, pochozí střechy;
• technická místnost, hobby místnost, úložné prostory, sociální zázemí, šatny apod.;
• komunikační plochy (schodiště, výtahy, eskalátory).

Základní výpočtová plocha pro prostorovou efektivitu je využitelná výpočtová plocha pro prostorovou efektivitu doplněná o nevyužitelné plochy. Základní výpočtová plocha je vymezená vnějším obrysem budovy v každém podlaží v půdoryse (vnější líc obvodových konstrukcí a obrys předsazených konstrukcí, teras atp.). Garáže se do této plochy nezapočítávají. Taktéž se nezahrnují vnější předsazené konstrukce, jako jsou markýzy, konzoly, přesahy střech, apod.  Pro jiné započitatelné prostory v podlaží garáží, které se využívají i pro přístup k jiným prostorům než garážím, se uvažuje základní výpočtová plocha pro prostorovou efektivitu odpovídající obepsané ploše vnějšího líce dělicích konstrukcí příslušejícím k těmto započitatelným prostorům (tj. např. technická místnost včetně obklopujících stěn apod.).

Do základní výpočtové plochy se tedy navíc oproti využitelné výpočtové plochy započítávají především:

• plochy trvale zastavěné svislými konstrukcemi (stěny, příčky, sloupy aj.);
• dočasně zastavěné plochy (např. kotle, vzduchotechnické jednotky aj.);
• prostupy vodorovnými konstrukcemi (šachty, světlíky, zrcadla schodišť aj.);
• nepochozí střechy, prostory atria ve všech podlažích;
• nevyužitelné půdní prostory.

Obr. PEF.KE.1: Znázornění využitelné a základní plochy pro prostorovou efektivitu – řez
Legenda: 1. běžné prostory sloužící k hlavnímu účelu budovy, 2. atria, 3. pochozí střechy, balkony a terasy, 4. nepochozí střechy, 5. instalační šachty, světlíky, 6. garáže, 7. technické místnosti, 8. schodiště, 9. výtahy

Obr. PEF.KE.2: Znázornění využitelné a základní plochy pro efektivitu – půdorys 1.NP

Na základě výměry podlahových ploch a projektové dokumentace se stanoví hodnota faktoru konstrukční prostorové efektivity dle vzorce:

$ H_{\textup{PEF.KE}}=\frac{\sum_{i=1}^{n}VPF_{i}}{\sum_{i=1}^{n}ZPF_{i}} $

kde:

H_PEF.KE je hodnota faktoru prostorové efektivity [-];

VPF_i je využitelná výpočtová plocha pro prostorovou efektivitu i-tého podlaží [m²];

ZPF_i základní výpočtová plocha pro prostorovou efektivitu i-tého podlaží [m²];

n počet podlaží objektu včetně střechy.

Pro výpočet hodnoty faktoru prostorové efektivity je vhodné rozepsat podlahové plochy dle jednotlivých podlaží a užít tabelární zpracování.

Z hlediska dispoziční prostorové efektivity budovy je přínosem nabídnout komfortní bydlení co největšímu počtu uživatelů. Každá nová budova vyžaduje napojení na infrastrukturu (dopravní napojení, sítě atd.) a je tedy obecným zájmem, aby každá takováto investice přinesla užitnou hodnotu co největšímu počtu uživatelů.

Z hlediska posuzování tohoto parametru se řeší poměr mezi počtem ložnic v domě a počtem uživatelů, za předpokladu splnění hygienického požadavku min 9 m² plocha ložnice pro 1 osobu a min 12 m² plochy ložnice pro 2 osoby. Cílem je, aby maximum ložnic mělo min. podlahovou plochu 12 m², tj. bylo dle platné legislativy určeno pro 2 osoby. V hodnocení se proto stanoví parametr U z počtu ložnic a jejich ploch pro ložnice s podlahovou plochou takto:

• pro ložnice s podlahovou plochou 9–12 m² se uvažuje 1 osoba,
• pro ložnice s podlahovou plochou větší nebo rovnou 12 m² se uvažují 2 osoby.

Pro vyhodnocení modulu se stanoví hodnota faktoru dispoziční efektivity:

$H_{PEF.DE}=\frac{U}{L}$

kde:

H_PEF.DE                    je hodnota faktoru dispoziční efektivity bytových jednotek [-];

U                            je počet deklarovaných uživatelů v budově podle plochy ložnic (viz výše);

L                             je celkový počet ložnic v budově.

Kreditové hodnocení dispoziční prostorové efektivity bytových jednotek se přidělí podle Tab. PEF.DE.1.

Tab. PEF.DB.1: Dispoziční efektivita bytových jednotek rodinných a bytových domů.