A.6 Slovníček pojmů (vk.1)

A.6 Slovníček pojmů

Slovníček pojmů shrnuje zásadní pojmy, které jsou třeba pro správné užití metodiky. Ně­které pojmy mají oporu v legislativě či jiném odborném dokumentu, některé jsou nadefino­vány čistě pro potřeby metodiky SBToolCZ.

Acidifikace

je proces, při kterém dochází k okyselování prostředí kvůli zvýšení koncentrace vodíkových iontů.  Vodíkové ionty se do prostředí dostaly atmosférickým spadem různých plynných emisí, a to zejména oxidu siřičitého, oxidů dusíku a amoniaku. Acidifikací dochází k poškozování přírodních porostů, k okyselování vod, ke snižování biodiverzity a pestrosti rostlinných a živočišných druhů.

Brownfield

je plocha, která byla v minulosti využívána pro průmyslovou, zemědělskou, stavební nebo jinou činnost a mohla by být v následku této nebo předchozí činnosti kontaminována (ekolo­gická zátěž) či jinak zdevastována, což snižuje její atraktivitu pro budoucí využití. Může se jednat například o zcela nebo zčásti opuštěné průmyslové areály, staré zemědělské objekty, nevyužívané drážní pozemky, bývalé vojenské prostory, opuštěné obytné čtvrti, proluky a podobně.

Celková podlahová plocha

je podlahová plocha všech podlaží budovy vymezená vnějšími povrchy konstrukcí obálky budovy, ale především bez sklepů a garáží. Pro celkovou podlahovou plochu užitou v SBToolCZ platí:

  • plocha se stanovuje z celkových vnějších rozměrů;
  • je součtem podlahových ploch ve všech podlažích;
  • započítávají se půdorysné plochy obvodových stěn;
  • nezapočítávají se garáže a sklepy a případné přímo související nevytápěné prostory (pokud jsou ve stejném patře jako garáže);
  • započítávají se půdorysné plochy příček;
  • plocha schodiště se započítává půdorysným průmětem jedenkrát v každém podlaží;
  • v případě místně snížené výšky v části místnosti se neuvažuje žádná redukce podla­hové plochy.

Ekologicky šetrný výrobek

je ekoznačkou České republiky používanou v národním programu environmentálního zna­čení. Značka dává spotřebitelům možnost dobrovolně při nákupu preferovat výrobky zohledňující požadavky ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Značku propůjčuje Ministerstvo životního prostředí ČR, které pro ekologicky šetrné výrobky připra­vuje i směrnice k jejich hodnocení. Pro udělení značky jsou zavedena výběrová kritéria, která stanovují ekologické parametry výrobků jak při jejich provozu (např. emise, spotřeba energie, uvolňování chemických látek), tak během životní cyklus výrobku (např. spotřeba energie a surovin při výrobu nebo zda a jak se dá recyklovat), ale posuzuje se i obal. Výrobce musí o udělení značky sám požádat, udělení značky je podmíněno certifikaci produktu ne­závislou třetí stranou. Seznam ekologicky šetrných výrobků lze nalézt na stránkách www.ekoznacka.cz České informační agentury životního prostředí CENIA.

Ekvivalentní emise CO2

ekvivalent CO2 (oxidu uhličitého) je míra užívaná k porovnání emisí složených z různých skleníkových plynů na základě jejich potenciálu pro globální oteplování (GWP). Ekvivalentní emise CO2 pro plyn se odvodí násobením počtu tun plynu příslušným poten­ciálem GWP. Ve výpočtech metodiky SBToolCZ se již používají emisní faktory těchto ekvi­valentních emisí (dle metodiky v programu GEMIS). Stejným principem jsou nadefinovány další ekvivalentní emise, jen se liší dopad – např. u oxidu siřičitého (SO2) je dopadem acidifi­kace.

Energonositel

je hmota nebo jev, který může být použit k výrobě mechanické práce nebo tepla nebo na ovládání chemických nebo fyzikálních procesů (definice dle §2 vyhlášky č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov).

Environmentální dopad

(= dopad na životní prostředí) je jakákoli změna v životním prostředí, ať nepříznivá, či příz­nivá, která je zcela nebo částečně způsobena činností, výrobky či službami organizace (dle ISO 14050).

Environmentální prohlášení o produktu (EPD)

EPD (Environmental product declaration) je „soubor měřitelných informací o vlivu produktu (výrobku nebo služby) na životní prostředí v průběhu celého životního cyklu“ (např. spo­třeba energií a vody, produkce odpadů, vliv na změnu klimatu, eutrofizaci, rozrušování ozonové vrstvy apod.). Tyto informace se zjišťují metodou analýzy životního cyklu (LCA) podle norem ČSN ISO 14040-49 a mohou být ještě doplněny různými dalšími údaji, jež jsou považovány za podstatné. Dokument (EPD) s těmito údaji musí být veřejně přístupný a údaje v něm obsažené musí být ověřitelné. V podstatě tedy jde o podrobný „průkaz“ pro­duktu o jeho vlivu na životní prostředí. EPD je ověřováno třetí stranou – certifikačním orgá­nem, který také vydává certifikát EPD.

Eutrofizace

je proces zvyšování obsahu živin v prostředí (ve vodách a půdách). Jedná se sice o přirozený jev, ale v důsledku lidské činnosti překročil své meze. Jednou z hlavních příčin jsou emise dusíku a fosforu ze splaškových nebo odpadních vod a splachů hnojiv ze zemědělské půdy. Snadno viditelným důsledkem eutrofizace je nadměrný růst sinic a řas v povrchových vo­dách, což vede například k úhynu ryb.

Faktor energetické přeměny (nebo též konverzní faktor)

Aby bylo do místa potřeby energie dodáno požadované množství, musí být energie přemě­ňována z jedné formy do druhé. Zde vlivem nedokonalé účinnosti přeměny a distribuce energie dochází ke ztrátám. Je tedy nutné posuzovat nejen spotřebu energie v místě spotřeby (tzv. konečná spotřeba energie), ale také v místě vzniku energie, tedy tzv. primární energii. Ta pak vyjadřuje dopad spotřeby energie mnohem objektivněji, nežli konečná spotřeba ener­gie. Faktor energetické přeměny je pak podílem energie primární a konečné.

Fáze výstavbového projektu

Fáze „Příprava projektu“

Zahrnuje podnět, iniciaci projektu a formulaci projektového záměru. V rámci projektového záměru se předběžně definuje hlavní cíl připravované investiční akce. Součástí přípravné fáze je identifikace a zapojení cílových skupin a provedení průzkumu potřebS. Cílové skupiny v rámci přípravné fáze výstavbového projektu, prostřednictví průzkumu potřeb dávají podněty k předběžnému projektovému záměru. Na základě těchto podnětů je pak projektový záměr podrobněji rozpracován a precizován. V další etapě probíhá vyhodnocení průzkumu potřeb, specifikace projektového záměru a formulace zadání. Důležitým krokem je správné vyhodnocení průzkumu potřeb, na jehož základě je aktualizován a specifikován projektový záměr. Jeho výsledná podoba by měla být představena a vysvětlena osloveným cílovým skupinám. Výsledkem této etapy je formulace zadání pro zpracovatele příslušných částí projektové dokumentace. U rozsáhlejších investičních akcí může s formulací zadání pomoci architekt nebo projektant/technik odborník na příslušnou technickou oblast. Odborně formulované zadání bude pro zpracovatele příslušných částí lépe srozumitelné a jasnější.

Fáze „Projekt“

V projektové fázi se mohou cílové skupiny zapojit především v úvodní fázi jeho zpracování, tj. při návrhu stavby nebo stavební úpravy (studie), do určité míry také v podrobnějším návrhu technického řešení.

Architektonická studie zahrnuje návrh architektonického a/nebo dispozičního řešení nástavby, přístavby, dostavby nebo stavební úpravy. Ideový návrh nemusí být v první fázi zpracován do všech podrobností a detailů, naopak by měl být řešen koncepčně a ve variantách. Tyto varianty by pak měly být komunikovány s cílovými skupinami a transparentním způsobem by mělo být rozhodnuto o dalším směřování projektu. Ten by měl být následně dopracován podle připomínek. Podle předložených variant se provede výběr vhodného řešení.  Při procesu výběru vhodného řešení je důležité konfrontovat výsledný stav se zadáním definovaným ve fázi přípravy projektu a posoudit, jakým způsobem se podařilo naplnit požadavky a podněty cílových skupin.

Podrobný návrh technického řešení (projekt ve fázi DSP, DPS, DSPS) je v naprosté většině případů odborná záležitost, na druhou stranu někdy existují varianty technického řešení se širším dopadem na provoz v budově, které je vhodné diskutovat s cílovými skupinami.

Fáze „Realizace“

Realizace je odbornou záležitostí dodavatele díla. Z hlediska uživatelů a cílových skupin je důležité požadovat ze strany zhotovitele harmonogram stavebních prací, jasně specifikovat omezení pro běžný provoz, případně hledat řešení, která běžný provoz omezí v minimální míře. Jedná se zejména o uzavření nebo přerušení stávajících provozních vazeb, omezení vlivem hluku a prašnosti při stavebních pracích, případně omezení běžného provozu při zásobování stavby.

Omezení běžného provozu mají být časově jasně ohraničená a daná harmonogramem prací, jakékoliv změny v harmonogramu a souvisejících omezení musí zhotovitel komunikovat se zadavatelem nebo s manažerem projektu. Tyto změny je pak třeba dále předávat uživatelům a cílovým skupinám.

Fáze „Užívání stavby“

Uvedení stavby nebo technického zařízení do provozu je završením projektového záměru. Pro uživatele nebo pro jím pověřenou osobu (správce, školníka, facility managera) je důležité důkladné seznámení se skutečným stavem, dále seznámení s plánem údržby a revizí stavby nebo zařízení.

Pro vlastní uživatele je pak nutné důkladné zaškolení obsluhy zařízení. V případě rozsáhlejší akce, která má dopad na širší okruh cílových skupin je uvedení stavby do provozu vhodná příležitost k organizaci slavnostního setkání. Při podobných akcích se neformálně prohlubují vztahy a vazby mezi uživateli a akce tohoto typu mají pozitivní sociální dopad.

Fáze „Změna užívání stavby nebo demolice“

Požadavek na změnu nebo úpravu užívání stavby nebo její části vrací celý koloběh výstavbového projektu zpět na počátek k přípravné fázi projektu. Celý proces tím začíná od samého počátku a postupuje podle výše zmíněných kroků. V ojedinělých případech může provozovatel nebo zřizovatel rozhodnout o ukončení užívání stavby. Dotčené cílové skupiny by měly být v dostatečném předstihu o takovémto kroku informovány.

FSC (Forest Stewardship Council)

Certifikace FSC představuje důvěryhodný systém 1. lesní certifikace a 2. certifikace spotře­bitelského řetězce s celosvětovou působností. Díky své transparentnosti, otevřenosti všem zájmovým skupinám a díky striktním sociálním a ekologickým standardům má FSC pod­poru největších environmentálních organizací jako WWF, Friends of the Earth nebo Greenpeace.  Výsledkem certifikačního procesu je vydání certifikátu FSC.

  1. Lesní certifikací systémem FSC se rozumí proces kontroly konkrétního lesa za účelem zjištění, zdali je obhospodařován v souladu se standardem FSC. Jestliže tomu tak je, má vlastník lesa právo používat pro dřevo ze svého lesa logo, které na trhu jeho dřevo odliší od dřeva nejasného původu.
  2. Prostřednictvím certifikace zpracovatelského (spotřebitelského) řetězce (C-o-C, chain of custody) je možno zaručit, že konečný výrobek pochází z lesů s certifikátem FSC. V praxi to znamená, že každý zpracovatel ve zpracovatelském řetězci od lesa k zákazníkovi musí získat certifikát FSC. To dává zákazníkovi jistotu, že kupuje výrobek z šetrně obhospodařovaných lesů.

Globální oteplování

označuje zvyšování průměrné teploty zemské atmosféry a oceánů. Globální oteplování je pravděpodobně způsobeno zvýšenou koncentrací skleníkových plynů v atmosféře v dů­sledku lidské činnosti, a to především spalováním fosilních paliv. Mezi skleníkové plyny se řadí především oxid uhličitý, metan, oxid dusný, vodní pára, freony, aj. Určitá koncentrace skleníkových plynů v atmosféře je nutná pro zajištění vhodné průměrné teploty na Zemi a je tedy nutnou podmínkou pro zachování života. S oteplováním souvisí řada dopadů, jako na­příklad extrémní jevy počasí, šíření infekčních nemocí, vlivy na ledovce, apod.

Greenfield

je plocha, která dosud nebyla zastavěna a byla využívána jako zemědělská půda nebo šlo o ryze přírodní plochu a kvůli stavbě hodnoceného domu je územním rozhodnutím či regu­lačním plánem využití části této plochy změněno na stavební pozemek (§2 zákona č. 183/2006 Sb.). Synonymem tohoto pojmu v češtině je „zelená louka“ a spojení slov „stavba na zelené louce“.

Hodnocený pozemek

je pozemek, část pozemku nebo soubor pozemků vlastnicky, provozně a bezprostředně související s hodnocenou budovou, která na něm (na nich) stojí.

Hodnocený pozemek může zahrnovat pozemky, které nejsou ve vlastnictví investora, nicméně na budovu bezprostředně navazují a je možno provést takové úpravy, které zvýší kvalitu užívání budovy po dohodě a ve spolupráci s vlastníkem pozemku např. městem. Týká se např. veřejných prostranství před budovami apod.

Dané pozemky je možné v rámci hodnocené budovy ovlivnit. Okolní pozemky, zpravidla ty, které již nemohu přímo ovlivnit, se hodnotí v lokalitě a nevstupují do výsledku certifikátu.

Hodnocený pozemek musí být v úvodu jasně specifikovaný a následně vstupuje ve stejné podobě do všech kritérií.

Konečná spotřeba (provozní) energie

nebo také jen dodaná energie je energie na vstupu do budovy, zahrnuje veškerou spotřebu energií (vytápění, příprava teplé vody, chlazení, osvětlení, elektrospotřebiče, apod.); jedná se tedy o dodanou energii pro výše zmíněné systémy, a to včetně obnovitelných energií vyro­bených a spotřebovaných v místě, spotřeb ze systému kogenerace a ztrát vzniklých přemě­nami energie v budově.

Náklady životního cyklu (LCC)

se sestávají ze všech přímých nákladů a variabilních režijních (nepřímých) nákladů spoje­ných s etapami životního cyklu předmětného systému (stavby).

Obnovitelné zdroje energie

(zkráceně též OZE) představují podle §2 zákona č. 406/2000 Sb. v pozdějším znění obnovi­telné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu a energie bioplynu.

Obnovitelný materiál

je takový materiál, který se v přírodě během krátké doby (v měřítku lidského života) přiro­zeně obnovuje nebo je možné ho vypěstovat. Mezi typicky obnovitelné materiály se řadí produkty fotosyntézy, a to dřevo, sláma, technické konopí, rákos, aj. Z živočišné produkce lze uvést např. ovčí vlnu.

Ozónová vrstva

je v několika desítkách kilometrů nad zemským povrchem a nachází se zde značně zvýšený poměr ozonu (O3) vůči běžnému dvouatomovému kyslíku (O2). Stratosférický ozón hraje velmi významnou roli v ochraně proti pronikání UV záření na zemský povrch. Nejdůležitější látky, které narušují ozónovou vrstvu, jsou halogenované uhlovodíky, metan a oxidy dusíku.

Primární energie

je energie, která neprošla žádným procesem přeměny a je tedy měřená na úrovni přírodních zdrojů; lze ji pojmout jako primární energii pouze z neobnovitelných (např. uhlí, ropa) nebo pouze z obnovitelných (např. biomasa, Slunce) zdrojů nebo jako celkovou. Pro přepočet z konečné spotřeby energie na energii primární se používají faktory energetické přeměny (nebo také faktor primární energie – dle vyhlášky č. 78/2013 Sb.).

V metodice SBToolCZ je tímto pojmem rozuměna primární energie z neobnovitelných zdrojů energie.

PEFC (Programme for the Endorsement of Forest Certification schemes)

PEFC je nezávislá nevládní nezisková organizace, která podporuje udržitelné hospodaření v lesích prostřednictvím certifikace lesů prováděné třetí nezávislou stranou. Je to globální za­střešující organizace pro posuzování a vzájemné uznávání nezávislých národních certifikač­ních systémů. V České republice je prováděna certifikace prostřednictvím Českého systému certifikace lesů (CFCS – Czech Forest Certification Scheme), což je národní nezávislý systém platný na území České republiky. Správu CFCS, to znamená schvalování a revizi standardů, prezentaci a propagaci systému, zajišťuje PEFC Česká republika. Pomocí PEFC lze certifiko­vat konkrétní les či celý zpracovatelský řetězec (C-o-C, chain of custody), více ve vysvětlení pojmu FSC. Výsledkem certifikačního procesu je vydání certifikátu PEFC.

Pracovník

je uživatel budovy. Jedná se o zaměstnance, vlastníky nebo nájemce kancelářských ploch atd. V případě realizace projektu pro konkrétního objednavatele (firmu) mohou být uživatelé (pracovníci firmy) zapojeni přímo do procesu přípravy, tvorby zadání a návrhu stavby. Kancelářské plochy se často realizují tzv. systémem core-and-shell, kdy je využívaný prostor vymezen hrubou stavbou a napojením na inženýrské sítě.

Proces výstavby

je souhrn lidských činností, který zahrnuje plánování, projektování, vlastní stavění, montáž i veškeré administrativní a výrobní procesy, kterými vzniká stavba.

Přízemní ozón

vzniká chemickými reakcemi za přítomnosti slunečního záření, oxidů dusíku a těkavých uhlovodíků. Na rozdíl od stratosférického ozónu je tento typ ozónu pro živé organismy ne­bezpečný. Zvýšená koncentrace ozónu způsobuje například poškození dýchacích orgánů a narušuje rostlinné tkáně.

Recyklovaný konstrukční materiál

je takový materiál, který kompletně, nebo částečně vznikl recyklací materiálu (stavebního), nebo je odpadem z jiného procesu. Řadí se sem materiály jako například: recyklované kovy, recyklovaný beton, materiály (desky) z tetrapakových obalů, výrobky z recyklovaného plastu (stropní vložky, latě, zatravňovací dlaždice, …), aj. Odpadem z jiného procesu může být např. popílek (jako příměs do betonu), nebo sklo (vstup do výroby tepelných izolací).

Stavební konstrukce

vzniká na stavbě stavební/montážní činností prováděnou stavebním dodavatelem podle projektové dokumentace.

Stavební výrobek

je výrobcem určený pro použití ve stavbách a vzniká, až na výjimky, průmyslovou nebo řemeslnou výrobou ve výrobním závodě nebo dílnách, ale vždy podle dokumentace výrobce. Výrobce za výrobky nese odpovědnost. Stavební výrobky, které mohou ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem, tedy zdraví, bezpečnost osob, majetku nebo životní prostředí nebo i jiný veřejný zájem, jsou výrobky stanovenými ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.

Svázaná spotřeba energie (spotřeba primární energie pro výrobní fázi) a svázaná produkce emisí

Těžba surovin na výrobu stavebních materiálů, jejich výroba, doprava, zabudování do stavby a další kroky životního cyklu stavebních materiálů a konstrukcí jsou spojeny s produkcí emisí a se spotřebou energie; každý objekt, stejně jako každá dílčí konstrukce a stavební materiál, tedy vykazuje určité emise a určitou spotřebu energie svázanou s jejich vlastní existencí. Též se používají termíny jako zabudovaná nebo šedá energie.

Systémy HVAC (Heating, Ventilation, and Air Conditioning)

jsou systémy zahrnující vytápění, větrání a klimatizaci.

Těkavé organické látky (VOC – Volatile Organic Compounds)

Těkavou organickou látkou je jakákoli organická sloučenina nebo směs organických slouče­nin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20°C má tlak par 0,01 kPa nebo více nebo má od­povídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití. Těkavé látky se za běžných tlakových a teplotních podmínek snadno vypařují, dostávají se tak do ovzduší a mohou být snadno vdechnuty. VOC jsou obsaženy ve spoustě výrobků, řada z nich má negativní účinky na zdraví – způsobují akutní a chronické otravy, poškození sliznice, mají narkotické a neu­rotické účinky, mohou vyvolat rakovinné bujení, alergie, apod. VOC obsahují především tyto stavební materiály: barvy, laky a lepidla (VOC zde mají funkci ředidel či rozpouštědel). VOC se tak může uvolňovat z výrobků, jako jsou desky na bázi dřeva, koberce, papíry, izo­lační materiály, nábytek, textilie, prostředky na konzervaci dřeva, aj.

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES)

definuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rov­nováhu. Cílem územních systémů ekologické stability je zejména

  • vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území, ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní krajinu,
  • zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny,
  • zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiverzity).

Vytváření územního systému ekologické stability je podle veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Veřejná doprava

je doprava provozovaná za předem určených a vyhlášených přepravních a tarifních podmí­nek a přístupná každému zájemci. Pro potřeby této metodiky se mezi tuto dopravu řadí silniční linková doprava (autobusy), drážní doprava (tramvaje, metro, městská železniční doprava, trolejbusy). Všechny výše uvedené typy musí být provozovány podle předem vy­hlášeného jízdního řádu.

Veřejná zeleň

je souhrn všech volně rostoucích a veřejně přístupných zelených rostlin. Jedná se o důležitý architektonický a krajinný prvek s velmi významnými ekologickými funkcemi.

Uživatel bytové jednotky

v rodinném domě je subjekt, který bude danou bytovou jednotku po uvedení do provozu užívat. V případě rodinného domu se může jednat jednak o klienty, kteří přímo komunikují s architektem a spolupracují při individuálním návrhu stavby na konkrétní pozemek, ale také se může jednat o klienty, kteří realizují typový nebo developerský projekt s omezenou možností změn a úprav.

Uživatel bytové jednotky v bytovém domě je subjekt, který bude danou bytovou jednotku po uvedení do provozu užívat. V případě bytových domů se jedná o vlastníka bytového domu (soukromá osoba, družstvo, SVJ apod.), která realizuje novostavbu nebo stavební úpravu stávajícího domu a přímo komunikuje s architektem od úvodní fáze projektu. Dále se může jednat o nájemce bytové jednotky nebo komerčního prostoru v rámci bytového domu, který je zapojen do procesu ve fázi přípravy projektu, zpracování projektu, výstavby nebo stavení úpravy. velmi často se může jednat o klienta developerského projektu, v těchto případech záleží na nastavení rozsahu klientských změn, v některých případech, při tzv. konceptu core-and-shell má koncový uživatel vysokou možnost ovlivnit konečné řešení interiéru, v jiných případech má možnost pouze koupit výsledný projekt, případné změny jsou zpoplatněny, v jiných případech není možno do projektu vůbec vstoupit.

Větrací systém

je zařízení navržené k přívodu venkovního vzduchu do vnitřních prostor a k odvodu znečištěného vnitřního vzduchu. Větrací systém mohou tvořit jak mechanické částí, ale za větrací systém se rovněž považuje přirozený větrací systém využívající teplotních rozdílů a energie větru. Jak nucené, tak přirozené větrání může být kombinováno s ovladatelnými okny. Kombinace nuceného větrání a prvků přirozeného větrání je rovněž možná (hybridní systémy).

Zastavěná plocha budovy

je plocha zastavěná stavbou (budovou) a jinými objekty vč. přístavků, které jsou konstrukčně spojeny s těmito objekty. Zastavěná plocha se měří v místě styku stavby s terénem, a to jako plocha ohraničená pravoúhlými průměty vnějšího líce svislých konstrukcí prvního podlaží do vodorovné roviny. Plochy lodžií a arkýřů v prvním podlaží se do zastavěné plochy zapo­čítávají.

U objektů poloodkrytých (bez některých obvodových stěn) je zastavěná plocha vymezena obalovými čarami vedenými vnějšími líci svislých konstrukcí do vodorovné roviny. U zastřešených staveb nebo jejich částí bez obvodových svislých konstrukcí je zastavěná plo­cha vymezena pravoúhlým průmětem střešní konstrukce do vodorovné roviny.

Do zastavěné plochy se nezapočítává podzemní stavba, pokud je horní líc její vodorovné konstrukce pod úrovní terénu.

SBToolCZ: On-line metodika verze 2022. Vytištěno z webu www.sbtool.cz/online, kritérium A.6 a modul(y) typologie: AB, BD, EDU, RD, a SBTCZ.
Copyright ČVUT v Praze a Národní platforma SBToolCZ.