Z hlediska dispoziční prostorové efektivity budovy je přínosem nabídnout komfortní bydlení co největšímu počtu uživatelů. Každá nová budova vyžaduje napojení na infrastrukturu (dopravní napojení, sítě atd.) a je tedy obecným zájmem, aby každá takováto investice přinesla užitnou hodnotu co největšímu počtu uživatelů.

Z hlediska posuzování tohoto parametru se řeší poměr mezi počtem ložnic v domě a počtem uživatelů, za předpokladu splnění hygienického požadavku min 9 m² plocha ložnice pro 1 osobu a min 12 m² plochy ložnice pro 2 osoby. Cílem je, aby maximum ložnic mělo min. podlahovou plochu 12 m², tj. bylo dle platné legislativy určeno pro 2 osoby. V hodnocení se proto stanoví parametr U z počtu ložnic a jejich ploch pro ložnice s podlahovou plochou takto:

• pro ložnice s podlahovou plochou 9–12 m² se uvažuje 1 osoba,
• pro ložnice s podlahovou plochou větší nebo rovnou 12 m² se uvažují 2 osoby.

Pro vyhodnocení modulu se stanoví hodnota faktoru dispoziční efektivity:

$H_{PEF.DE}=\frac{U}{L}$

kde:

H_PEF.DE                    je hodnota faktoru dispoziční efektivity bytových jednotek [-];

U                            je počet deklarovaných uživatelů v budově podle plochy ložnic (viz výše);

L                             je celkový počet ložnic v budově.

Kreditové hodnocení dispoziční prostorové efektivity bytových jednotek se přidělí podle Tab. PEF.DE.1.

Tab. PEF.DB.1: Dispoziční efektivita bytových jednotek rodinných a bytových domů.