Pro zrakový komfort je důležité přijatelné rozložení jasů v pohledovém poli pozorovatele, k čemuž přispívá rovnoměrnost osvětlení. Ta se stanovuje ve stejné síti kontrolních bodů na srovnávací rovině definovaných v ČSN EN 17037, jako činitel denní osvětlenosti (viz modul VIZ.CE). Základní požadavky týkající se rovnoměrnosti denního osvětlení jsou uvedeny v ČSN EN 17 037.

Výpočet rovnoměrnosti denního osvětlení U se provede pomocí vztahů:

a) v případě bočního osvětlovacího systému:

$ U=\frac{D_{min}}{D_{max}} $

b) v případě horního a kombinovaného osvětlovacího systému:

$ U=\frac{D_{min}}{D_{m}} $

kde:

U je rovnoměrnost denního osvětlení (alespoň na 2 desetinná místa) [-],

D_min je minimální hodnotu činitele denní osvětlenosti stanovenou na srovnávací rovině v pravidelné síti kontrolních bodů (převezme se z výpočtů provedených za podmínek uvedených v modulu VIZ.CE)[%];

D_max je maximální hodnotu činitele denní osvětlenosti stanovenou na srovnávací rovině v pravidelné síti kontrolních bodů (převezme se z výpočtů provedených za podmínek uvedených v modulu VIZ.CE) [%];

D_m je průměrnou hodnotu činitele denní osvětlenosti v dané místnosti (stanoví se z dílčích hodnost stanovených výpočtem dle podmínek uvedených v modulu VIZ.CE) [%].

Vyhodnotí se všechny prostory, které se uvažovaly v modulu VIZ.CE. Uvažuje se s kontrolními body umístěnými v rovnoměrné síti po celé ploše místnosti (tj. 0,5 m od ohraničujících konstrukcí). Kreditové hodnocení kanceláře, školní učebny či kabinetu je následující:

Tab. VIZ.RO.1: Hodnocení rovnoměrnosti denního osvětlení

Kritérium se hodnotí u všech kanceláří, učeben a kabinetů. U obdobně stíněných místností a u místností s obdobnými rozměrovými charakteristikami v kombinaci s obdobnou charakteristikou osvětlovacích otvorů lze splnění požadavků na množství denního světla odhadovat.

Pokud je kreditové ohodnocení v různých místnostech odlišné, kreditové ohodnocení daného modulu se stanoví aritmetickým průměrem přes počet místností.